Co jste o minulém času (past) možná nevěděli

Byla to naprosto běžná hodina angličtiny a právě jsme trénovali minulý čas. Ale narazili jsme na něco, s čím učebnice nepočítají …

U minulého času se mi to ostatně stávalo často.

Tak schválně – v čem asi žáci udělali chybu, když překládali:

1. Šel jsem domů. – I am went home.
2. Ty jsi něco přinesl. – You are brought something.
3. My jsme to četli. – We are read it.

Ty překlady vypadají dost anglicky, ale přesto …

Mohla jsem žákům říci, že to chce víc praxe, nebo (další oblíbená hláška) že je to citem pro jazyk.

Když jsem se anglicky učila já, tohle ve mně vyvolávalo beznaděj …

Dnes vím, že minimálně do úrovně B2 jde všechno podstatné logicky vysvětlit.

Tak co … už víte?

Něco tam přebývá, ne?

To, že se anglicky minulý čas řekne past, není jedinou pastí, na kterou se můžete nachytat.

Tak určitě …. přebývá sloveso „být“.

Minulý čas po česku

My Češi totiž, kdo ví proč, ho používáme (naprosto zbytečně) ve 4 z 6 osob. Je fakt, že by to bez něj neznělo úplně česky, jenže pro tu větu to skutečně není potřeba.

Porovnejte si sami:

Číslo jednotné

1. Já jsem přišla./Já přišla.
2. Ty jsi přišel./Ty přišel.
3. On přišel. – Sláva, tady to funguje i bez toho

Číslo množné

1. My jsme přišli./My přišli.
2. Vy jste přišli./Vy přišli.
3. Oni přišli. – Sláva …

Takže pozor na nástrahu v past(i) – nemusí to být jen sýr …

Vy teď už ale víte, jak se jí vyhnout. Zkrátka v minulosti používejte sloveso „být“ jenom když se jednalo o bytí, či nebytí.

Logicky …

Stejně to v angličtině funguje i u slovesa „mít“. I tady by pro porozumění stačilo jen „Já měl.“, namísto „Já jsem měl.“ A u osob „ty, my, vy“ je to stejné. Nebo ne?

Zkuste si potrénovat nejen minulý čas a můžete použít i tahák.

Zdraví

Malvína