„Učitelka“ angličtiny jsem už vlastně od střední školy, kdy mě můj angličtinář dohodil dceři svých známých na doučení. Asi jsem tenkrát pomohla, protože se dodnes zdravíme.
Nestala jsem se profi „pančelkou“ hned po škole, ale až s výhledem na třicítku. Takže opravdu vím, jaké to je dělat od 6 hodin a nemít 2 měsíce prázdnin.
Při zaměstnání jsem dělala lektorku AJ (jako OSVČ) pro několik jazykových škol a mám zkušenosti se studenty všeho věku. Učila jsem i ve firmách – třeba ČEZ (JEDU).
Být či nebýt (učitelka angličtiny) ?
Mohla bych se rozepsat, jak jsem už své „soušce učitelce“ řekla, že chci učit (typická volba holčiček na základce). Jenže mně to vlastně zůstalo. Takže když mě po mateřské „draftovala“ jedna z největších SŠ v kraji …
Sdílení informací o angličtině mě baví. No, koho by nebavilo být troubou (tedy hlásnou). Zřejmě i proto žárlím na sociální sítě, které mi během vyučování konkurují a po něm mažou to, co jsem žákům ukládala do hlavy. (A tak jsem někdy spíše profesionální vrhač hrachu na zeď.)
Přestože používám i zajímavější zdroje než jsou učebnice a zábavnější metody než je dril, vím jistě, že „dávné“ metody pořád fungují (náš mozek zkrátka není flash disk).
Z angličtiny nedělám vědu. Takže v hodinách nepoužíváme latinsky znějící terminologii a chyby bereme jako příležitost něco pochopit.
Pročítám diskuse pod články o školství a naprosto chápu postoje učitelů i rodičů. Jsem zkrátka obojí.
Jako každý kdo denně pracuje s lidmi, i já toho mám dost přečteno o syndromu vyhoření. Prý se tomu dá čelit koníčky. (To je to, u čeho přestáváme vnímat čas.) A tak jsem hledala a vyzkoušela ledacos, ale při všem jsem sledovala ciferník … když jednou … jsem se nedokázala odtrhnout od článku o zakládání blogu …
Takže jsem jen spojila to, co mě zaujalo a věc, kterou se zabývám vlastně už od puberty a vznikl zdroj, který bych jako rodič ráda znala …
Vždycky je totiž lepší zapálit malou svíčku, než proklínat temnotu. (A nebo čekat, že to vyřeší EU, MŠMT, ŠVP, RVP …)
Díky za Váš čas
Malvína Buclová