Ve čtvrteční části „jazykového fitness plánu“ se podíváme do budoucnosti – zkrátka budoucí časy.
Když už chceme vyjádřit nějakou neurčitou, nebo vzdálenou budoucnost, a nebo nás právě napadlo, že se něco stane (nějaký skvělý momentální nápad), použijeme WILL. Ale použít se dá i tehdy, když chceme o něco požádat.
Ale když víme, že se něco stane v nejbližší budoucnosti, nebo to máme od minulosti v plánu, použijeme vazbu GOING TO (což je skoro jako přítomný prostý čas). A pozor na častou chybu. Hlavně nezapomenout, že s „going to“ se musí použít i správný tvar slovesa „BÝT“.
Tak si to pojďme zkusit na vlastní uši:
| Vítr zítra bude mrazivý. (právě jsem viděl předpověď) |
| Kolik srnců odpoledne střelíte? (už bylo naplánováno) |
| Neodbočíme z dálnice zde, je to delší. (právě se rozhodl) |
| Tento příběh bude vzrušující. (je to poznat už na začátku) |
| Pro toto zaměstnání budeme potřebovat zkušenosti. (prostý popis budoucnosti) |
| Budou vlaky, směřující k východu zpožděné? (víme, že na trati došlo k nehodě) |
| Sejdeme se v knihovně po obědě? (dnes) |
| Přistaneme brzy? (termín přistání už byl stanoven) |
| Postavíme iglů? (nový sníh, právě mne napadlo) |
| O víkendu nebudu lenošit. (nemám to v úmyslu) |
| Sníh roztaje. (cítím, že je teplo) |
| Půjdu na svatební hostinu. (právě se dívám na poznámky v kalendáři) |
| Naše děti nebudou rozmazlené. (obecné konstatování) |
| Nevezmu si jen jedno příruční zavazadlo. (právě mne napadlo) |
| Půjčíš mi, prosím, svůj spacák? (prosba) |
A takhle to zní ve filmech: