A je asi největší záhada angličtiny – předpřítomný čas.
Vypadá takhle:
Záhadou ale je hlavně jeho použití. Hranice mezi předpřítomným časem a časem minulým je totiž nejasná.
Takže …
Kdy nastává předpřítomný čas ?
- Když něco trvá od minulosti do teď. (zkrátka to začalo před přítomností). Třeba když už někde po nějakou dobu žijeme. Tady před časovým údajem dáme předložku „for„. A nebo že tam žijeme od určité události do teď. Pak tam dáme předložku „since„.
- Když se dříve něco stalo a ještě teď je to poznat. (zkrátka to můžeme pozorovat do přítomnosti). Například když ještě teď bojujeme s kily navíc, co jsme přibrali v minulosti.
- Když se ještě něco nestalo. Třeba když jste ještě nikdy neletěli na Mars.
- Když se chceme zeptat, jestli, nebo od kdy (jak dlouho) něco trvá. Například když nevíme jak dlouho už se vaří vajíčka.
Tak schválně:
| Už začala ta soutěž ? |
| Ještě jsme tam nikdy neletěli. |
| Včera ztratila své zavazadlo. |
| Ještě si nekoupila CD od K. Gotta. |
| Kdy pošťák doručil jejich dopisy ? |
| Právě jsme zmeškali autobus. |
| Šla do školy ? (je tam teď) |
| Kde jsi byl ? (vidíme, že se právě vrátil) |
| Ale já jsem ti nelhal. (dosud) |
| Naše líbánky nezačaly v květnu. |
| Oni ještě nepostavili tu novou odletovou halu. |
| Jeli do zahraničí. (ještě tam jsou) |
| Ještě jsem nesnědl ten tří-chodový oběd. |
| Už si zabalila. (zavazadlo) |
| Už jste byli někdy v Belgii ? |
Zkrátka předpřítomný čas se vždy nějak dotýká přítomnosti, minulý čas jenom toho, co už skončilo (a nemá to důsledky).