6 + 3 způsoby, jak motivovat dítě k učení (Today, tomorrow, furt)

Také musíte své děti motivovat, nebo je musíte od učebnice odhánět, protože by pořád jen studovaly a studovaly ….

No, rodičovství je holt „fuška“. Ale s tou motivací v tom nejste sami. Mezi námi, pokaždé, když v práci slyším, že máme žáky motivovat, usměji se. To je totiž hotová věda. Asi jako byste se pokoušeli zkombinovat nejzábavnějšího youtubera s Komenským a Jobsem. Ne, že by se to někdy nepodařilo, ale jako na objednávku, kdykoli, kdekoli, plošně … no, tak to už je výzva …

Jenže na pedagogice mě tohle neučili a školení pro kouče nemáme, takže jsem na tenhle úkol vybavená stejně, jako každý jiný rodič.

Nezbývá, než začít googlit

A jak jinak … rad jsem našla dost. Něco z toho by fungovat mohlo, i když asi ne na celou třídu. Takže snad individuálně? Vzpomínám, jak jsem tuhle chtěla motivovat a pozvala jednoho žáka do konzultačních hodin … a hele … nepřišel.

Další rady zase evidentně sepsali optimisté, očekávající, že žáci dají přednost učení před zábavou, stačí prý podat učivo vtipně. Jenže každého pobaví něco jiného. Mimochodem, předmět „bavič“ na pedagogice také nevystudujete … I když – v showbizu je několik vystudovaných učitelů. Škoda, že změnili obor.

Konečně!! Našla jsem i pár motivačních zlepšováků. Jejich účinnost si můžete sami zkusit. Napište mi o tom prosím na FB, nebo do diskuse.

Takže co mají dělat rodiče (podle odbornice na výchovu)?

Pokud rodiči na známkách záleží více než jeho dítěti, je něco špatně. A pokud se my, rodiče, snažíme, aby se děti zajímaly víc, máme si prý položit otázku – za co jsme vlastně zodpovědní my a za co děti.

Naší úlohou totiž je, ukázat dětem důsledky jejich špatných rozhodnutí.

Motivovat někoho k tomu, aby chtěl, prý prostě nejde.

Není náhodou tohle princip reklamy? Možná by reklamky konečně měly propagovat něco důležitého. Jak by asi mohly vypadat ty slogany … tak třeba … Just studuj … Mozek inside … Today, tomorrow, furt … Když studuješ, není co řešit … Protože budoucnost za to stojí … ?

Kolik rodičů by se asi složilo na takovou kampaň? Já bych se přidala …

Takže jak to zařídit, aby se dítě motivovalo samo?

1.Netlačit na ně – tlak vyvolává protitlak

2. Být inspirativní – měli bychom si najít toho, kdo je inspirací nám a následovat ho …

3. Nechat dítě nést důsledky jeho rozhodnutí – takže klasika – špatné výsledky = žádná odměna (třeba čas na mobilu …). Ale kdo to s nimi má potom vydržet …

4. Máme si také odpovědět na otázky:

– Co motivuje moje dítě?

– Co skutečně chce?

– Jaké otázky mám pokládat, abych zjistil jeho skutečné zájmy?

– Jaké jsou jeho cíle a ambice? (třeba k nim bude potřebovat umět anglicky)

5. Vyberme si správné dveře:

a) Chceme, aby naše dítě dělalo ty správné věci

b) Chceme, aby se dítě samo motivovalo dělat ty správné věci a podle vlastních zájmů

Rodič, který zvolí a), se prý zeptá spíše, jestli už dítě udělalo úkol, zatímco b) se ptá, proč ho dělá dnes a ne už včera. Zkrátka se snaží přivést dítě k nalezení té nejlepší cesty.

6. Neházejme vinu za nízkou motivaci dítěte na sebe

Úlohou rodičů totiž je – pomoci dětem najít tu správnou cestu,  ne projít ji s dětmi, nebo dokonce za ně.

A proč by to mělo platit jenom pro rodiče …

Učitelé (podle psychologů) mohou žáky motivovat takhle:

1. Autonomie

Takže máme dětem dát na výběr co a jak udělat, žádný tlak. Raději máme zdůraznit, jak jim zrovna tenhle úkol pomůže naplnit jejich vlastní cíl.

Pokud se jedná o angličtinu, můžete zkusit třeba argumentovat.

2. Kompetence

Nejdříve si máme položit otázku, jestli má dítě vůbec znalosti, aby úkol splnilo.

Nejlepší by bylo doma si trochu potrénovat a nebo si dát rovnou výzvu.

Pokud to ale neklapne, odborníci doporučují počáteční pomoc učitele.

Následně je potřeba si úkol rozdělit na dílčí kroky.

3. Zapojení

Je prý třeba si položit otázku, jestli se dítě necítí být odtržené od třídy, jestli ho spolužáci oceňují. No, tak to už je na teambuilding …

Dále by učitel měl nechat žáka použít brainstorming se spolužákem a měl by navrhnout například o čem psát a jak vůbec začít.

Tak si to shrňme:

dát svobodu, vysvětlovat, společně hledat cestu, nechat děti nést si důsledky a hlavně … hlavně netlačit. No, bude to znít nemoderně, ale mně tlak rodičů a učitelů kdysi občas pomohl.

Ale správná vyučovací hodina by měla končit pozitivně ….

… a tak  žáci v sobě nakonec objevili vášeň se vzdělávat … (?)

Je to stejné, jako s každou vášní. Žádná metoda nefunguje na každého, vždy a všude a má-li vášeň trvat déle, dá také více práce.

Všichni chceme, aby tahle vášeň trvala co nejdéle. A to je hodně práce. Tolik, že na to nestačí ani samotní rodiče, ani škola.

Takže pojďte … uzavřeme nepsanou dohodu a budeme děti motivovat ze všech stran.

A jestli Vám tyhle návody pomohou, napište mi o tom prosím na FB, nebo do diskuse.

Díky.

Malvína